Při sledování závodů MS si určitě všimnete opakujících se povelů, kterými musheři ovládají své psy.
Jirky Mencáka jsme se ptali, jaké povely jsou mezi mushery nejpoužívanější a zda mimo povelů existují jiné možnosti ovládání psa v zápřahu.
Hned na úvod nám Jirka potvrdil, že zapřažené psy ovládá pouze slovem (respektive se dají ovládat i jiným zvukem – někdo používá třeba i pískání). Šňůry, kterými jsou psi se závodníkem/saněmi spojeni, musher k ovládání psů nevyužívá, ty jsou určeny pouze k tahu.
Ve světě musherů je ustáleno několik povelů, které používají závodníci napříč všemi státy bez ohledu na rodnou řeč. Na uvážení mushera je i vytvoření a používání povelů vlastních, ale tato praxe není příliš častá.
Hned na úvod si je potřeba si uvědomit, že závody psích spřežení nejsou žádný slalom, ale jde o co nejrychlejší zvládnutí trati.
Úplně nejzákladnější povely jsou proto k ovládání směru běhu psů
– GEE („dží“, vpravo)
– HO („hó“, vlevo).
Tyto povely Jirka učí všechny své psy a využijete je k
Dalším důležitým povelem je výzva k zastavení (zde se různí „stůj“, „stop“,..), která se ale v ideálním případě používá až v cíli. „Když pes běží, nechcete ho zastavovat“, snad jen s výjimkou toho, kdy dojde ke kolizi a závodník se ocitne na zemi.
Stejný názor má Jirka i na povel ke zpomalení, který někteří musheři své psy učí. Podle Jirky je to zbytečné, prototože „..po závodním psovi nechcete, aby se učil běhat pomalu. Má běžet pořád co nejrychleji.“ 🙂
Když jsme u přidání rychlosti, často slyšíme povely ve stylu „JDEME HOP HOP„, kterým musher svým psům sděluje aby přidali.
Na vyhecování psů nám ale Jirka prozradil ještě jeden trik, který se laikovi musí zdát na první poslech překvapivý. Jirka ze zkušenosti ví, že jeho psy nejvíc vyhecuje povel „PĚT, ČTYŘI.. PĚT, ČTYŘI..“ a tento povel od něj často uslyšíte i při finishi v cílové rovince.
Proč to funguje?
Vychází z toho, že psi jsou na odpočet zvyklí ze startu, který vždy začíná hlasitým „PĚT, ČTYŘI, TŘI, DVA, JEDNA..“. A jelikož psi běh a závodění doslova milují, je pro ně vůbec nejvíc motivující slyšet, že můžou konečně vystartovat. „PĚT, ČTYŘI..“ v nich tak i na trati vyvolává nadšení a chuť běžet maximální rychlostí.
S odpočtem souvisí i to, že povel pro vystartování není potřeba. Psi zkrátka chtějí běžet sami od sebe a naopak je potřeba mít na startu asistenty, kteří je drží, aby nestartovali předčasně.
Pro názornost přidáváme video ze startu (závody na suchu):
Jak nám Jirka řekl, „Základem dobrého povelu je to, aby byl krátký. Pes se krátký povel snáze naučí, což je také jeden z důvodů, proč se závodním psům dávají spíše krátká jména.“
To je pravda, když se podíváme na psy našich reprezentantů, najdeme často jednoslabičná jména: Tim, Kvap, Grey, Rass, Doyle, Mick…
Výhoda je i to, když jsou od sebe povely snadno rozpoznatelné.
Pokud existují mezinárodně používané povely, na které slyší skoro každý pes, je možné si závodní psy půjčovat mezi závodníky? (ať už z důvodu výkonosti nebo zranění člena týmu)
Podle slov Jirky Mencáka se to děje, ale není to nijak častý jev.
Závodní pes totiž není žádný stroj, který by se zapřáhl a táhl kohokoli nebo cokoli. Stejně jako lidský závodník je to člen týmu.
A jedním ze základních předpokladů týmového úspěchu je vzájemná důvěra mezi musherem a jeho psy.
Ta se rodí po dlouhé době společného tréninku, závodů, ale hlavně i každodenního života.
Pes rozpozná zvuk hlasu svého páníčka a proto pokud ho zapřáhne někdo jiný, není vůbec jisté, že se bude cítit komfortně a podá výkon.
Jirka to dokládá svou zkušeností:
„Moji psi jsou na mě hodně fixovaní (jsou to moji mazlíčci) a když jsem jednou psa půjčoval do spřežení kamarádovi, pořád mě na trati hledal a otáčel se, kde jsem..“
Když si to zrekapitulujeme: