Jak Marie Ševelová hodnotí závody?


Závod pro mě měl být vrcholem sezony, poctivě jsem se na něj připravovala od června každodenním tréninkem, změnou stravy a změnou životního stylu. Podařilo se mi zhubnout 10 kg a měla jsem životní formu. Bohužel jsem se nedokázala připravit na jednu věc.. na bláto.

V den příjezdu na závodiště jsem si šla projít trať a chrochtala jsem si blahem – krásná technická trať, písčitý povrch, sem tam nějaká kaluž, ale celkově pěkný. A v noci to začalo – déšť, déšť a zase déšť.

Ve čtvrtek před závodem chvilku vykoukla naděje – sluníčko. Bohužel poté přišla ještě větší průtrž mračen. Z tratí, o které byste řekli, že se nemůže rozbahnit se stal cyklocross, a to rozhodně není můj šálek čaje. Na sobotní ráno nepršelo a tak trať nepatrně vyschla, ale i tak jsem s blátem hlavně psychicky strašně bojovala. I tak se mi podařilo zajet 3. čas v kategorii scooter s Kirkem a 4. čas v kategorii bikejoring s Ori se ztrátou pouhých několika desetin sekundy na bednu.

V kinematografii je velmi hezký film: Hvězdy nám nepřály. Tak mně nepřálo Slunce 😊 A tak v sobotu odpoledne pro změnu začalo pršet. Pršelo až do nedělního ráno a pokud jsem v soboru měla pocit, že na trati je bláto, tak v neděli to byl teprve masakr. Lehce jsem se z toho psychicky rozložila, rozbrečela a pak si stoupla rozklepaná na start v kategorii scooter s Kirkem (a zapomněla si sundat bundu, takže moje aerodynamika byla něco ve stylu padáku – viz foto). Bronzovou medaili jsme neudrželi a propadli se na konečné brambory.

Vyplivla jsem bahno z pusy, vypláchla oči a „posilněná“ předchozím „úspěchem“ si šla rezignovaně sednout na kolo v kategorii bikejöring. Z čtvrtého místa jsme se propadly na 6. místo. Porazily nás i holky, které nás nikdy předtím nezajely.. Tak jsem si sbalila své saky paky a jela trochu zklamaně domů.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.